ODČERVENÍ KOČKY - JAK, KDY A ČÍM? 7 TIPŮ OD LÉKAŘE!

Jako opatrovníci našich domácích mazlíčků jsme zodpovědní za jejich zdraví a bezpečnost. Jedním ze základních prvků péče o zdraví našich domácích mazlíčků je správná prevence. Kromě pravidelného očkování doporučeného veterinářem bychom měli kočku také pravidelně odčervovat. Jak často bychom měli odčervovat? Jaké přípravky by se měly používat? Je nutné odčervovat kočku, která není venku? Kteří parazité ohrožují naše kočky? Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět v tomto článku.

Nebezpeční parazité pro kočky

Vnitřní parazité jsou v našem prostředí bohužel běžní. U koček se běžně vyskytují parazité patřící mezi prvoky (např. lamblie, kokcidie), oblé červy (např. škrkavka kočičí) a ploché červy (tasemnice). Vnitřní parazité se nejčastěji vyskytují u mladých koček (koťata se mohou nakazit ještě v děloze nebo sáním mléka od infikované matky). V pozdějším věku hrozí nebezpečí, že se kočky nakazí invazivními formami, které se nacházejí v půdě (vajíčka škrkavek, bičíkovců, měchovců).

Larvální stádia parazitů se mohou nacházet v syrovém mase (cysty toxoplasmy, především ve vepřovém mase) nebo v tkáních malých zvířat (hlodavců, ptáků), která jsou kořistí koček (larvy škrkavek, cysty toxoplasmy). Často se problém zamoření vyskytuje i ve větších populacích zvířat - chovatelských stanicích, základnách, útulcích.

Jaké jsou příznaky napadení?

Průjem je nejčastějším příznakem napadení červy a může obsahovat hlen a krev. Odčervovaná koťata ztrácejí chuť k jídlu, nepřibývají na váze, hubnou, mohou zvracet a jsou letargická. Často se stává, že nákaza probíhá zcela bez příznaků, proto je vždy důležité mít na paměti, že nepřítomnost příznaků nemusí vždy znamenat, že naše kočka není nakažená.

Jak často kočku odčervovat?

Níže uvádím harmonogramy odčervení, zatímco obecné pravidlo pro odčervení dospělých koček závisí na tom, zda je naše kočka venkovní nebo nevenkovní. Venkovní kočky bychom měli odčervovat každé 3 měsíce a nevenkovní kočky každých 6 měsíců.

Přípravky pro odčervení

V současné době existuje velké množství odčervovacích přípravků pro kočky. Dodávají se také v různých formách - pasty, tablety nebo spot-on přípravky. Ve skutečnosti fungují všechny velmi podobně.

Pokud nemůžeme propašovat tabletu pro naši kočku, můžeme jí rovnou nalít na krk přípravek s bodovým účinkem. V poslední době jsou k dispozici tzv. spot-on přípravky 2 v 1, tj. odčervovací přípravek, který zároveň chrání proti klíšťatům a blechám. Jedná se o velmi vhodný způsob ochrany kočky, zejména pokud se jedná o venkovní kočku - stačí jej aplikovat jednou za tři měsíce.

Plány odčervení koček

1. Koťata - od 3 týdnů věku každé 2 týdny až do odstavení (fenbendazol, flubendazol, pyrantel). Poté každý měsíc do 6 měsíců věku výše uvedenými přípravky, emodepsidem nebo milbemycinem, moxidektinem, selamektinem.
2. Březí kočky - emodepsidem nebo selamektinem na konci březosti.
3. Kojící kočky - fenbendazol, febantel, flubendazol, pyrantel, emodepsid, mlibemycin, moxidektin, selamektin - jedno podání v období laktace současně s prvním odčervením koťat.
4. Dospělé kočky z neznámého zdroje - odčervení dvakrát výše uvedenými přípravky v intervalu 2 týdnů, poté po jednom měsíci.
5. Pak pravidelné odčervování dospělých koček (dobře odčervených předtím) odchází každé 3 měsíce, neodchází každých 6 měsíců.

Prevence

Nezapomínejme na pravidelné odčervování našich koček. Pokud je kočka chována uvnitř, je riziko invaze skutečně nízké, protože je nepravděpodobné, že by jedla hlodavce. Taková kočka patří do rizikové skupiny A. V takovém případě je třeba dvakrát ročně vyšetřit trus kočky a podle výsledků ji odčervit, nebo ji dvakrát ročně preventivně odčervit proti hlísticím.

Pokud je kočka venku a volně se pohybuje, existuje vysoké riziko invaze kvůli možnosti, že sežere hlodavce nebo ptáky. Kočka je pak zařazena do rizikové skupiny B. Aby se minimalizovalo riziko vylučování vajíček škrkavek a tasemnic, měl by se trus vyšetřovat každé tři měsíce a odčervovat v závislosti na výsledku, nebo pravidelně každé tři měsíce odčervovat přípravky proti hlísticím a tasemnicím.

Nebezpečné zoonózy

Musíme si uvědomit, že vnitřní parazité, kteří se vyskytují u našich koček, mohou být nebezpeční i pro člověka. Příkladem zoonózy, tedy nemoci přenášené ze zvířat na člověka, může být toxokaróza. Toxokaróza je nebezpečné zoonotické onemocnění způsobené invazí larev škrkavek psů a koček (Toxocara canis, Toxocara cati). Zdrojem nákazy toxokarózou je kontaminovaná půda, požití kontaminovaných potravin, kontakt s infikovanými zvířaty a jejich výkaly. Kontaminace životního prostředí vajíčky škrkavek psů a koček je běžná po celém světě. Nejzranitelnější jsou děti, které se nakazí při hře s infikovanými zvířaty a v pískovištích, kde se nacházejí vajíčka invazivních škrkavek.

K nákaze přispívá také nedostatek návyku mytí rukou. V lidském těle (ve dvanáctníku) se z pozřených invazních vajíček líhnou larvy dlouhé asi 0,4 mm. Procházejí střevními stěnami do krevního oběhu. S krví migrují do různých tělesných orgánů (játra, oko, mozek) a usazují se v nich. Při pobytu v tkáních způsobují zánětlivou reakci a destrukci infikovaných tkání.

Systematické odčervování našich domácích mazlíčků proto pomáhá chránit před hrozbou parazitů nejen vašeho mazlíčka, ale i ostatní členy domácnosti. Výběr správného přípravku a odčervovacího režimu pro vaše zvíře konzultujte s veterinárním lékařem.

Kočky a bezpečnost těhotných že

Při dodržování základní hygieny není žádná kočka (ani lovecká!) pro člověka nebezpečná! Není nebezpečný ani pro těhotné ženy! Nebezpečí toxoplazmózy může představovat infikovaná kočka, která vylučuje oocysty, tj. vývojové formy Toxoplasma gondii, ve svém trusu. Tyto případy jsou velmi vzácné a týkají se mladých koček ve věku několika měsíců s neúplnou imunitou, které se mohly nakazit konzumací uloveného ptáka nebo hlodavce nebo syrového masa či vnitřních orgánů infikovaných hospodářských (prase, ovce, koza) nebo divokých (drůbež, divoké prase, srnec, zajíc) zvířat. Tato zvířata fungují jako mezihostitelé Toxoplasmy, tj. parazit je v jejich těle přítomen ve formě tkáňových cyst.

Člověk se může nakazit po požití oocyst z výkalů nakažené kočky (mohou se nacházet v půdě, vodě, zelenině, ovoci) nebo po požití cyst obsažených v mase. Riziko může představovat zejména vepřové maso, ale také maso divokých prasat, zajíců a volně žijících ptáků. Nezapomeňte denně vyprazdňovat kočičí toaletu (oocysty se nesporulují), omezte kočkám lov hlodavců a ptáků, nekrmte je syrovým masem, používejte specializovaná krmiva a pravidelně odčervujte svá zvířata.

Jak předcházet riziku nákazy toxoplazmózou? Umyjte si ruce - vždy po manipulaci se zvířaty, před přípravou jídla a před jídlem, po vyčištění kočičího záchodku a po jakémkoli kontaktu se zemí, zajistěte, aby si dítě umylo ruce po manipulaci se zvířaty a po hře na pískovišti, při práci na zahradě používejte rukavice, před jídlem umyjte zeleninu a ovoce, neochutnávejte syrové maso (vepřové! ) při přípravě jídla, umývejte si prkénko, náčiní a ruce po kontaktu se syrovým masem a špinavou zeleninou a ovocem, chraňte potraviny před hmyzem, pokud plánujete dítě nebo jste těhotná, nezapomeňte si nechat udělat krevní test na Toxoplasma gondi.

Pokud máme doma domácího mazlíčka, měli bychom ho pravidelně odčervovat?

Lidi není třeba odčervovat. Lidé se zoonotickými parazity nakazí konzumací produktů kontaminovaných psími a kočičími výkaly nebo tím, že si do úst vloží špinavé ruce nebo předměty (kontaminované půdou nebo pískem, do kterého se usadila infikovaná zvířata).

Dodržováním základních hygienických pravidel (pravidelné mytí rukou, zejména před jídlem, po hře na zahradě a pískovišti, mytí ovoce a zeleniny konzumovaných v syrovém stavu, nevkládání rukou nebo předmětů do úst) se ochráníme před nákazou. Odčervení zvířat by se mělo provádět pouze podle doporučení veterinárního lékaře. Nejdůležitější je odčervení štěňat a koťat.